Hudební recenze: Kaiserdisco - In No One´s Shadow

Už v úvodní Tripping Lure ti dva načrtnou, o čem kolekce jejich skladeb bude... Takže už zase jen ty smyčky, smyčky a smyčky?! Vždyť s něčím podobným nadělali parádu Booka Shade už před čtyřmi lety, teď se však píše rok 2010 a doba zase o něco pokročila. Navíc - proč zcela ignorovat ty obrovské možnosti alba, jež by mělo být příběhové a propracované od začátku do konce a zahltit ho jen šestiminutovým materiálem, kterému by to více slušelo ve formátu singlu nebo EP pro DJe, jak dokazuje i následující In No One´s Shadows, utkaná z podobných oček na studiových jehlicích. O něco později zařazují do své tvorby alespoň poutavé (zatím ještě neotřepané) zvuky, ale až příliš rychle vás zaskočí, jak strašně syntetická tahle nová hmota je. Ani ve skladbě Marie se žádné Marie, která by občas otevřela pusu a tenhle materiál alespoň trochu oživila, nedočkáváme. Vlastně ano, je tam, ale tak strašně skrytá...

Lehce tu zavoní Detroit a o momenty překvapení konečně není nouze, ale už teď v půlce si člověk láme hlavu, pro jaké účely byla tahle deska vlastně složena? Do auta, aby vám to hezky uhánělo? Pro domácí použití? Těžko... Spíš to vypadá jako kulisa do klubu, než dorazí první DJ večera a aby si bylo u čeho podupávat, když ten kolovrátek přede stále tak přesně a bez chybičky. V klubu by se také skvěle vyjímala těžká přetěžká Legal Weapon – samozřejmě kvalitní sound system podmínkou! Techno 21. století? Parádní, gradující, důmyslná a velmi hybná k tomu... A ke všemu můžete tuhle zbraň držet v rukou opravdu legálně a ani ten zbrojní průkaz tentokrát není nutný! Vyloženě podzimní dárek na sebe nechal pěkně dlouho čekat, ale You & Me je tu a okamžitě začne hladit po vlasech... Parádní feeling má u mikrofonu jejich vokalista a oni ho “jen“ zabalili do citlivých aranží, aby se ve studiu cítil dobře. Vážně také tohle jsou ti samí Kaiserdisco? Už to tak vypadá, mají zřejmě i svou druhou a to velmi hladce oholenou tvář. Popina do každého rádia – ach, kéž by tomu i u nás tak mohlo být a všechny ty zombie už nenávratně zmizely do zatuchlého archivu uzamčeného na tisíc západů!

Teprve v té druhé půlce tohoto alba jako by to oběma pánům došlo - snaží se experimentovat a přihazují i o poznání zajímavější kusy. Konečně! Jenom tak se mohou v Carachillo naprosto přirozeně obejmout hned dva nesourodé světy – rozjuchaná karnevalová Jižní Amerika, nyní naskrz protkaná a rozvibrovaná tím nenapodobitelným indickým sitárem... Dobrý nápad, skvělé aranže! Velmi příjemnou a konečně také jinou je i zpívánka Holding Up My Life a splnit heslo: “to nejlepší nakonec“ zvládnou přímo přepychově. Ačkoliv to nejlepší není vlastně jejich a pod skladbou Djuma Of Love bychom našli jakýsi bootleg Les Djinns od Djuma Soundsystem s Age Of Love od Age Of Love. Proč vlastně ne? Dobrý nápad na zužitkování těchto klasik a tahle atmosférická poklidná věc vám konečně také patřičně provoní pokoj... Té bych dal na úkor těch ostatních klidně dvojnásobnou stopáž! Ano, tolik času na tuhle desku měli a příliš si z něho ukrojili mlácením prázdné slámy. Osobně bych svůj debut tolik neuspěchal a raději pečlivě vybíral - pro mě osobně poněkud zbytečně deska, u níž se ke sfoukávání prachu za pár let snad ani nebudu obtěžovat...

HodnocenĂ­: 48%

Myclick

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a vypálím tu informaci hned na začátku. Myslím si, že Kaiserdisco jsou jednou z nejpřeceňovanějších producentských dvojic posledních let. Ale má je rád Carl Cox a Pete Tong, a oni zase mají rádi Pete Tonga a Carla Coxe, což je kombinace mimořádně zabijácká. Nechci říct, že by se Frederic Berger a Patrick Buck aka Kaiserdisco schválně podbízeli zmíněným ikonám, lezli jim do zadku nebo snad dělali prvoplánové hity. To určitě ne. Jenom si prostě nemůžu pomoct, a když v současné době slyším jejich singly nebo sety (teď myslím všech výše zmíněných), nacházím "prázdnotu". No, "prázdno" je možná příliš silný soud, snad bych měl asi použít spíše "zmatenost"; ve smyslu nevyjasněnosti, hledání a momentálního nenacházení.

Frederic Berger byl před pár lety součástí projektu Nudisco a Patrick Buck zase pro změnu projektu Kaiser Souzai. Před skládáním společných věcí si každý vzal kousek z těchto dvou názvů a vzniklo spojení Kaiserdisco. Skladby Aquja a Carachillo jim zajistily dost fanoušků na to, aby sebrali odvahu na složení debutového alba. In No One´s Shadow je na pultech a kromě těchto dvou singlů obsahuje i osm dosud nevydaných tracků. A tak moc, jako mě nebavily Aquja a Carachillo, nebaví mě ani celé album. Proč? Nejsem si totiž vůbec jistý, co vlastně Kaiserdisco nabízejí, a potažmo co vlastně chtějí nabízet. Jako první jsem z alba vyčetl jejich lásku k energickým tribal rytmům, samplům zvuků a vokálů z hlubin afrických lesů; někde jsem četl, že se tomu snad občas říká bongo-techno (podle známého bubínku).

Někdy mám pocit, že chtějí být minimal, a pak zase že nechtějí. Občas se na povrch dostane jejich obliba deep-house music, občas znějí až moc přímočaře, dancefloorově. A na začátku a na závěr alba nás chtějí obejmout a zahřát. Což obzvláště v podzimním vichru může být příjemné, nicméně není. Stokrát slyšené a ohrané nápady totiž nezahřejí, ale nudí. Mám prostě z alba In No One´s Shadow velmi nedobrý pocit. Nemůžu se ho zbavit, a to jsem album opravdu poctivě poslouchal mnohokrát. Ale možná to jednoduše není dost, abych změnil na desku názor. A možná jsem jenom upadl do podivných mrákot, nebo jsem se obklopil světem, kde jsou Kaiserdisco pouhým průměrem. A možná je ta deska prostě špatná, nezajímavá. Než Kaiserdisco, pořiďte si raději třeba nové album od Marka Brooma. :)

HodnocenĂ­: 50 %

Jaroslav Zapletal

interpret/album: Kaiserdisco/In No One´s Shadow

label: My Best Friend

URL: www.myspace.com/kaiserdisco, www.traumschallplatten.de

styl: house, tech-house

foto: archiv + http://www.foto-augenweide.de