Locomotive 3

Venku nám už pěkně přituhuje. Pro Jihočeskou scénu to znamená zalézt do vytopených totalitních kulturáků a začátek nejen mnou nepochybně oblíbených south indoor parties.

Je mi ctí, že první, o které se tímto můžu zmínit ja právě Locomotive 3. V Katovicích kousek u Strakonic, kde tato party již třikrát našla svůj domov jsem již absolvoval 3 party a pokaždé jsem se nevídaně bavil. Katovice si díky tomu vysloužily v mé malé ufonní dušičce velké a významné pozitivní místo. Nicméně skončím s tím rozplýváním se nad vroucím kotlem... raději se podívejme přímo do jeho útrob:

čas příletu na "locus delicti" 23:30 - tutss tutss tutss, blik blik blik - všude plno pohybu, trochu pošmourno, které jen lehce narušuje svit z několika moving headů. Nad tím vším se pohupuje modré z nebe a v čele toho všeho diktuje postava muže skrývajícím se za pseudonymem Terra = půda, kterou pro tu chvíli tvořil pouze parket obdělávaný nezvykle vysokým počtem rolníků a rolnic. Prozíravé oko i neznalého pozorovatele brzy zjišťuje, že moderní "techno-rolníci" vyměnili motiky a hrábě za svítící tyčinky a ochlupené předměty navlečené mnohdy na všech končetinách. Pohyby se však prakticky vůbec neliší od obdělávání kypré půdy a výrazy ve ve tvářích pachatelů svědčí o vyvinutém úsilí nad těžkou šichtou, nad kterou by naši předci jen nechápavě kroutili hlavou. Nebo žeby si taky šňuply...

A do tmy provolá světlo evoluce - let's dance!!!

Končí těžkotonážní robota, dochází k prolnutí dvou světů - není příliš pozvolné ale přesto následuje bez přerušení rozjeté katovické Lokomotivy. Mašinka právě startuje z nádraží, které tvoří vstupní bránu do světa ovládaného počítači a stroji - na výsluní se zde skví Technics 1200 MKII spolu s dalšími dvěma bratry a kmotrem Rodec. Realita se pomalu ztrácí. Její zbytek se začíná míchat s fantazií, ovšem nikdo neví kde jsou hranice. V tu chvíli mi tělem prochází chvění, které mě neponechá ani na chvíli v klidu. Několik minut se cítím velmi úvolněně a šťastně v davu (snad) souznějících bytostí. Po nedlouhé chvíli však zjišťuji, že tajemného fantasy světa opět ubývá a realita se vrací na standartní otáčky úderných smyček - Jsme také jenom na party, že? Jedno je však jisté, ač Vědma předpověděla jinak a Neo se potácí v zapomění - Matrix stejně existuje.

Konec druhé hodiny poslední zářijové soboty pozvolna naznačuje vzrušení v prostoru pod azurovou pokrývkou. Jednotlivci se spojují v jeden celek a jejich projevy nezadržitelně přibližují start do další elektronické fiktivní procházky za reálnými beaty. První úryvky skladeb přivádí více živé vody do žízní trýzněných úst performujícího společenstva nazývaného pártypípl a mnoha jinými výrazy. Jsou přeci tak účasné, vždyť znějí tak sladce a všichni jim rozumíme, že? Já vím, je to mazec...

Jedeme dál

Oživování pookřátého davu pokračuje, začínáme se znovu hýbat. Na svědomí nás má člověk, který ne že by už patřil do šrotu, ale něco si už za svůj život odkroutil - Pavel Krejdl a ten Kovoshrot - tam už vlastně dávno je. Omnoho veselejší a pestřejší koláž desek Krejdlova recordbagu není nekonečná stejně jako zásoby energie v našich tělech. V tu chvíli opravdu postrádám cokoliv co by připomínalo chill-out, nebo alespoň mělo jinou rytmiku než neustálé dávky až příliš rovných beatů. Bohužel, jediný rest-place nalézám sice v silně podchlazeném ale o mnoho tišším venkovním prostředí.

Horkou sprchou v zápětí (tedy po mém návratu do kulturního domu) na mě pouští Wobr. Jak se dozvídám miláček publika...? V jednu chvíli netuším proč? Pro kompletní masáž celého těla, pro nesmlouvavý diktát, pro technoidní silně nabeatovaný spodek, nebo pro agresivitu evokující rozjetou katovicko Lokomotivu. Sám přesně nevím, za mě rozhodli jiní - spokojené výrazy ve vašich tvářích mi stačí. Dík za spolupráci.

Bůh naštěstí existuje a i na hlavní (a jediné) stagei se začínají dít malé zázraky, díky kterým zůstávám stále věrný Katovickému sálu. Po Wobrovi, který prakticky netolerujíc jakékoliv známky únavy všech přítomných prichází na řadu Mystic. Je pravda, že agresivitou také příliš nešetří. Vlak pomalu vjíždí do finálního nádraží. Rychlost klesá, ale všichni cestující se snaží užít posledních chvilek cesty do neznáma. Nikomu už nevadí ani poněkud techhouseověší skladby doplňující jednotlivé segmenty tanečních kreací posledních příznivců taneční hudby nebo taneční kultury nebo tanečních drog... zapomenem na to. Z davu slyším: "to je technoooo!!!" A záleží vůbec na tom? Musí mít všechno nutně název a musí názvy nutně souviset s konkrétní věcí? Je hudba konkrétní? Já nevím, ale snad mi to jednou někdo poví, snad.

Tak děťátka a protože už nám venku pěkně svítá a katovická mašinka dojela podle jízdního řádu (=line-up) do samotného konce, je čas jít do hajan. Kdo si tohle myslí má smůlu... jízdní řád se roztrhal a mi pokračujeme dál. Přesedá se do rychlovlaku Pexa a jede se dál.

Strojvedoucí se ještě několikrát vystřídají za ovládacím pultem, avšak jak všichni víme žádné koleje nejsou nekonečné ani mašinky nejezdí věčně. Ta třetí Lokomotiva ze sebe vydala maximum. Mám pocit že převálcovala všechny předchozí a největší zásluhu na tom si můžete připsat všichni vy, kteří jste spolu s námi dojeli až do cíle, nebo jste se svezli aspoň kousek.

see ya soon at L4