Cosmic Trip 2003

Pátek 18.07.2003

Dýchám pro stánek. V pátek jsem se plně věnoval chodu našeho stánku, na kterém jsme vám mohli nabídnout nejen posílání fotek na mail, tisknutí na fotopapír, vypalování na CD, ale i výbornou náladu. Utekla mi tak většina programu Nescafé In Da Mix Stage, Durex Love Zone a z Global Connection Tent. Co mi neuteklo bylo skoro vše, co bylo k slyšení a vidění na Semtex Live Stage.

Semtex Live Stage otevíral Juanita Juarez se sličnou Charlie One. Velmi přehledná a hodně vzdušná byla produkce, která byla tím prvním, co přicházející návštěvníci Cosmic Tripu slyšeli.

První, co jsem slyšel (a soustředil se na to) byl velmi zajímavý set teplického radikála Mountaina, kterému asistoval jeho kolega THC. Naposledy jsem jej slyšel na "zimním" Cosmicu, kde nad ránem masíroval ušní bubínky hodně složitým beatem. Tady Mountain zahrál velmi precizně a poslechově. Kvalitně připravil rychle se zaplňující bazén na skandinávské Headroom.

Ale to už diktovala na Semtex Live Stage oblíbená IM Cyber. Nikterak neuhnula od svého velmi dobře vytyčeného směru. Hutné basové linky, nekompromisní tempo a precizní mix.

Dalším střípkem, který jsem v pátek natěšený shlédl bylo vystoupení, možná pro někoho neznámé, nicméně na ostrovech velmi výrazné postavy producenta Richarda Polsona. Jeho set byl kvalitní procházkou historií opravdu inteligentního techno soundu. Bylo mi líto, že jsem během jeho produkce neviděl takovou aktivitu v bazénu, jakou by si dozajista zasluhoval. Bylo zřejmé, že většina lidí čeká na snědého "Adventa".

Advent hrál live a bylo to i znát na struktuře vystoupení. Celému vystoupení dominovaly rovné beaty. Občas využil jako přechod mezi jednotlivými energickými částmi elektro-techno rytmiku, která definovala projekt Advent především. Bazén se oddával ve vlnách tvořených zvednutýma rukama taneční euforii. Bezesporu techno vrchol páteční noci.

Na londýnském Heathrow stávkovali od pátku někteří zaměstnanci kvůli "píchačkám" a tak nedorazil na Semtex Live Stage Lee. Lin Dee tedy doprovodila svým úžasným hlasem českou stálici dnb Koogiho. Katcha, která je známa především ve spojení s MC Nu.C a Klárou Nemravovou na Cosmicu vystoupila pouze v pánském doprovodu. Nu.C se sice na chvilku objevil na začátku setu před Katchou předal však následně pomyslné žezlo pro mě absolutně neznámému Dr. Karymu. Nikdy jsem nezažil tak schopného MC. Po prvním rýmu měl v hrsti všechny okolo. Zvučný hlas, za kterým byste hledali spíše nějakého dredovitého jamajkánce. Katcha se s Karym výborně doplňovala a často mu nechávala i prostor pro sebe. Kary pobíhal po pódiu, hecoval a hecoval. Super!

Takaaki Itoh tu byl i minulý rok. Letos byl mnohem lepší. Vyrovnanější, zodpovědnější a zkušenější než kdykoli dříve. S klidným výrazem a bez hnutí masíroval stovky ranních ptáčat v destruktivním tempu. Igor Pataky, který se honosí titulem "rezident", překvapil velmi pestrým setem, ve kterém sáhl ve svém FS hodně hluboko do archivů. Zodpovědně se zhostil úkolu "bazén" pomalu uklidnit a připravit na odchod.


Sobota 19.07.2003

Odpoledne bylo opravdu horko a areálem Pudláku ani vítr nezavanul. Vše bylo ospalé a líné. V šest hodin odpoledne by nikdo neřekl, že se tady něco opět přihodí. :) Pár lidí ze stánků, stageí a vůbec všichni, kdo tu mohli být, se oddalo videohrám v XMAGu (já jsem dostal strašnou nakládačku od Meeshy:), jiní se věnovali chytání bronzu a jiní jednoduše spali.

Po výpadku elektřiny na pódiu Nescafé In Da Mix Stage začal německý Soapspierre, sympatický to chlapík, pomalu a jistě připravovat pozvolna a poněkud líně se zaplňující bazén na sobotní techno smršť o trochu později. Jeho setu jsem se věnoval však jen chvilku na konci. Minulý rok jsem napsal o moravském techno bijci Kaisersozem, že přepálil, že jsem už hodně dlouho netančil v 10 večer. Letos tomu bylo naopak. Výborně kompozičně a precizně míchal a míchal. Jeho set byl nejen poslechový, ale i zároveň lákal více lidí do bazénu k tanci. Během setu zabrousil do více stylů. Mohli jsme tak slyšet jak tvrdé severské beaty, tak i skoro minimalistické, plochami prošpikované poslechovky. Výborné na začátek. Tibor se ještě za mixem ani nezahřál, když se celá stage položila do absolutního ticha. Někdo s úšklebkem spustil takovéto: "No jo, Final Sratch", někdo, že v tom jsou nějaký kabely a do třetice, že si to Tibor špatně postavil. Tak jako tak, do Tiborova FS putoval signál jen z jednoho gramofonu. Paul Damage tedy začal o 30 minut dřív.

Paul Damage, který se tímto podruhé představil českým clubberům (tady je fajn rozhovor), začal hrát za stížených podmínek bez odposlechů. Začal však více než odvážně. Kdo o něm nic nevěděl, zůstal jako solný sloup. Spousta scratchí, brutální a rychlá práce s cross-faderem, tedy velmi aktivní DJing. Paul Damage mě uchvátil a tak jsem utíkal do kotle na pořádný zvuk. Se zvukem však něco bylo. Byl tak nějak bez šťávy a barvy. To se však po 20 minutách zlepšilo a dostalo zpět do vysokého cosmického standardu. Paul Damage hodně využíval své vlastní produkce, která je rozdílná jak svým zvukem, tak i stavbou a logikou. Masivní beaty, staré acidové plochy, ale i nové rytmiky z jeho labelu 1881records. Měl jsem záseky na projekci, kde byly vidět Paulovi ruce. Stále něco dělal a nenechal desku chvilku v klidu. První polovina setu byla tedy explozivní a výbušná. Plná změn a nečekaných gradací. Druhá polovina setu byla méně excentrická a ukázala tak i druhou tvář Paula Damage. Mixy byly dlouhé a klidné, skoro až do ticha. Paul Damage byl jedním z vrcholů sobotní noci.

James Ruskin je ikona a nic se na tom nedá změnit. Brilantní technik a stavitel kvalitních setů. V první polovině byl hodně temný a využíval k tomu svou vlastní výraznou produkci. Ve druhé se otevřel více k experimentům a k zabrousil tak i do klidnějších vod. V bazénu se pařilo jak o život. K tanci mě donutilo posledních 35-40 minut. Dokonale si pohrával s atmosférou na Pudláku, hrál staré Millse a vůbec... vytvořil mi na tváři úsměv. Supa! (víc slov jsem k tomuto setu nenašel, sorry:)

65D Mavericks live! Když jsem se dozvěděl, že budou na Cosmicu byl jsem nadšen a své nadšení jsem neskrýval. Kdo je zažil na Citadele věděl, že tohle je opravdové live a ke všemu z úplně jiné dimenze. Tvorba obou členů (Nick Dunton a Richard Polson) tohoto projektu byla vždy něčím jiným, zvláštním. Většinou byla jejich produkce vzorem pro jiné producenty. Nejinak tomu bylo i při vydání jejich aktuálního alba "Defining the Symptom" (recenze od Nexise), s jehož aktuálním zvukem vystupují. Vystoupení 65D Mavericks bylo unikátem a pro mě rozhodně nejlepším techno live actem tohoto roku. Brutální arytmika, dokonalá skladba a precizní vrstvení jednotlivých zvuků a ploch. Tomu všemu vévodili stoičtí 65D Mavs. Opravdová taneční hudba pro náročné nejen fyzicky ale i psychicky. 60 minut, které měli na své vystoupení nechtělo skončit a byl jsem rád. Skoro, jako by Maverics ovládli nejen prostor, ale i čas. Věřím, že to nesedlo každému a že není se v téhle rytmické spleti občas vyznat, ale pokud se někdo odevzdal jejich vystoupení tak jako já, nemohl v žádném případě litovat. :)

Max Duley je pro mě osobně zajímavým producentem s velmi charakteristickým zvukem. Je představitelem temných a hlubokých ploch v technu. Těšil jsem se na jeho vystoupení, protože jsem na jeho techniku slyšel jen samou chválu. Zrovna jsem sestupoval zpět k bazénu, když spustil to svoje. Spleť tajemných zvuků, zechovaných hluků. To vše mě štvalo do backstage, abych viděl a nejen slyšel, co se to vlastně děje. Atmosféra, která tam panovala byla něčím mezi zděšením, strachem, soucitem, ironií a depresí. Max Duley nebyl zcela ve své kůži. Asi moc pařil a oddával se duchu letošního Cosmic Tripu, ale nebyl s to se ani soustředit. Mohl bych donekonečna popisovat měnící se výrazy lidí zainteresovaných i přihlížejících. Mohl bych s posměchem a lítostí zároveň popisovat boj, který vedl Max Duley s mixem, gramofony a realitou. Mohl bych, ale neudělám to, protože i Max Duley je člověk a člověk... občas dělá chyby.

Maxe po hodině vystřídal James Ruskin, dokončil set a dodržel tak line-up (tady si nejsem časem zcela jist, protože to bylo nekonečné).

Vystoupení dvojce vyhlášených "surovců" Daha a Gingera jsem poslouchal už z auta, kam jsem šel složit hlavu (jsem zodpovědný řidič:). Připadalo mi, že bojují ze všech sil s tím, aby se oprostili od nálady, která v backstage panovala. Toto vystoupení nepatřilo mezi jejich nejpovedenější, nicméně se podařilo lidi opět přimět k tanci.

Co se dělo v sobotu na Semtex Live Stage nevím. Lépe řečeno v tom mám pěkný zmatek. Na začátku se o zábavu postarali Indy&Wich, kteří se chopili svého úkolu mnohem zodpovědněji než minulý rok Peneři. Bad Company nedorazili. Teebee byl masakr a kdo nepařil s námi, pařil proti nám! :) Místo Koogiho hrála IM Cyber a celému večeru dominoval úchvatný hlas MCho Dr. Kary. Dr. Kary ruleZZZ!

Cosmic Trip dopadl, myslím, celkově dobře. Díkybohu bylo výborné počasí a návštěva dobrá. Škoda jen neočekávaného zásahu britských letištních zaměstnanců a jejich nevole k "píchačkám" a tím pádem i nějaká ta absence. Zklamáním byl určitě Max Duley. Zvuk byl výborný a světla zábavná. Projekce na jedničku. Performance na téma Nescafé je pochopitelnou reklamou hlavního patrona a nikterak zásadně nenarušila vyvíjející se atmosféru. V sobotu jsem postrádal laser, který v pátek dominoval, ale jinak... se už moc těším na další kvalitní ročník.