REPORT
Report z akce Carl Craig @ Roxy od čéši
Co bych to byl za clubbera, kdybych se nešel podívat na takovou legendu, jakou pan Carl Craig bezesporu je. A hlavně ho nejen vidět, ale především slyšet, protože to, na co jsem se těšil, je tím, čím žiju... Techno bylo, je a dozajista bude jedním z těch hlavních stylů, které udávají směr. I když se někdy může zdát, že občas skomírá, rozhodně ne v srdcích takových lidí, jakými jsou právě legendy, mezi které Carl Craig patří a já budu mít techno v krvi do konce života také...
Rozhodl jsem se, že si před páteční Roxy trošku odpočinu - měl jsem náročný pracovní týden, a tak jsem dorazil do klubu tak nějak po pražsku, což znamená příchod až kolem půl jedné v noci... I když jsem se malinko obával toho, jak to bude vypadat před a uvnitř klubu, nic z toho se naštěstí nenaplnilo. Lidí ve frontě bylo jen pár a ani u šatny a na barech to prozatím nijak extra nevřelo. Jelikož vím, jak to tu chodí, neměl jsem obavy, že by hvězda večera hrála pro poloprázdnou Roxy, i když do začátku jeho setu zbývalo něco přes půl hodiny času...
Procházel jsem se útrobami klubu, obhlížel chill out, a s drinkem v ruce se vrátil na místo, kde to mám nejraději. Za zábrany a záda hrajícím DJs, kde mi vyhovuje jak prostor, tak zvuk, i když ten tentokrát hrál mnohem hlasitěji než jsem býval zvyklý.
Pomalu jsem se roztancovával a zahříval do provozní teploty, čekal na hlavní star a myšlenky nechával jen tak plout. Ničím jsem se netrápil, byl jsem v klubu, obklopen lidmi, co vnímají hudbu a chtějí tančit. Moc jsem se ani nechtěl bavit, prostě si jen užívat pohyb, muziku a tanec. Carl přišel a já už se nemohl dočkat, až začne to, kvůli čemu jsme tu všichni byli...
Půdu měl připravenou výborně, parket již hezky plný, i když to nebyla žádná sardinkárna, a mohli jsme si všichni užívat příjemný pohyb bez strkanic a pohled na vynikající videomapping a světelnou show, která byla perfektně vyladěna a často jsme se dočkali spíše temna, jak hudební produkce vyžadovala...
Carl Craig spustil famózní set. Rozehrával si nás stejně jako stroje v zemi původu. Připadal jsem si, jako bych tančil v továrně - příjemné valivé techno, ale žádné ostré řezané zvuky. Carl dokázal svou techno stránku krásně podložit i příjemným vokálem, jemnou house křivkou a prostě jemně vše zaobalit jako správný multiinstrumentalista dokáže. Jeho hra prsty na mixážním pultu způsobovala taneční euforii. Dokonale se soustředil na každý tah a pohyb, a i když se příliš neprojevoval, bylo znát, že si i po několika desetiletích stále svou hudbu užívá. Vnitřně, tak jak mu srdce velí, v techno rytmu...
Zazněla spousta úžasných pasáží, byla použita i spousta starších, avšak nesmazatelných historických tracků. Nesmrtelné "The Bells" od pana Jeffa Millse, dalšího legendárního umělce... Absolutně brilantní track od DJe Rolanda - "Jaguar" či tak nádherně snový track plný pohody a úžasných rytmů Octave One feat. Ann Saunderson - "Blackwater". :) Roxy při těchto tradičních skladbách absolutně vybuchovala v les rukou a starší publikum moc dobře vědělo, zač je toho loket...
Nebylo prostě minuty v jeho tříhodinovém vystoupení, abyste se nudili, abyste pomysleli na to, že půjdete z parketu - předvedl to, co se od legendy čeká - legendární set v klubu, ve kterém spousta z nás vyrůstala, trávila své rané techno začátky a užila si zde tolik krásné hudby...
Čekal jsem, až dokončí své vystoupení, o patnáct minut delší, než byl plán, a pořídil si fotku na památku. Děkuji, pane mistr, děkuji Roxy a děkuji všem, co tančili po mém boku, bylo to skvělé! Tak zase někdy naviděnou na podzim v klubu, který přiveze opravdové hvězdy už za pár týdnů. Užívejte!
čéša
Autor se zřekl svého honoráře za tento článek ve prospěch Klubu nemocných cystickou fibrózou, o.s. Přispět můžete i vy - více informací zde.