Report z festivalu Soundfeer 2014 od Mikyho Rizka

Tento hudebně syrovější festival se konal, stejně jako minulý rok, v kempu Věšín nedaleko Příbrami. Cestou z Prahy k večeru přituhovalo a místy i sprchlo, takže jsem očekával bahenní lázeň, i když se tak nestalo... Při příjezdu mě už u akreditací vítaly konečky zvukových vln, které se rozléhaly do lesa kolem kempu. Na vedlejší louce, kam mě zavedla cesta od vstupu, jsem dohledal známé, kteří už se zahřívali jak alkoholickými nápoji, tak hudební nadílkou, kterou si vytvořili z kvalitně ozvučeného auta.

Po příjemné aklimatizaci jsem s přáteli vyrazil k místu dění. Oproti loňskému roku byla uprostřed rekreačního střediska jen jedna stage, ale zato zvukově nabitější. O to, jak bude celý víkend znít zvuk z této stěny, se starali Kaplick & Saku. Začátek byl plný ráznějšího breakbeatu, který rozehříval posluchače do půlnoci. Po jejich uvítacím B2B setu převzala místo první z ikon tohoto festivalu - Evil Nine. Za CD přehrávači se objevil z tohoto dua jen Tom Beaufoy a stylem byl set spíše k UK bass s prvky elektra. Zvuk byl hutný, ale jednotlivé přechody mezi tracky mohly být čistší...

Dále se objevil Dan Monox, který roztančil publikum svým tanečnějším tech-housem a ve stejném rytmu k ranním hodinám pokračoval Niko Schwind. Jeho zvuk mě bavil více, i když měl nádech deepu a acidu. Slunné dopoledne potom vítal Cayman aka Anomal Planet svými minimalovějšími mixy a další čeští DJs. Celý sobotní den byl příjemně slunečný a s občasným větrem počasí jako dělané pro festivalové dovádění. Naše "druhá auto-stage" vyplňovala obytnou louku spíše breakovými a techno věcmi. Lidé se rádi zastavili a potvrdili náš názor, že by rádi slyšeli tyto tvrdší zvuky i během předchozí noci na hlavním pódiu. Sám jsem tento názor zastával - první noc byla hudebně "klubovější", ale ta nastávající vše napravila...

S reparátem začal v odpoledních hodinách polský Retrograde. Jeho set si odnesu jako zvuk letošního SF - byl energický, chvílemi až psychadelický a s přechody na úrovni. Jen škoda, že nezahrál v nočních hodinách. Dále v jeho stopách pokračoval český DJ Grove, který vyplňoval časovou mezeru před dvojicí Line Of Sight & Mesmer. Tato dvojice byla zvukově také výborná, breakbeat prostě k tomuto festivalu patří a stále jsem se ho nemohl nabažit. Myslím, že tento večer byl kvalitně načatý a stále se ještě bylo na co těšit.

Dalším v řadě, co pokračoval v nezastavitelném stanu hudební magie, byl DJ Czech. Breakové tempo rozmixoval na prvky funku s lehčí dávkou elektra, a posluchače určitě pobavil a rozhýbal. Po tomto skvělém párty setu nastoupili Shades Of Gray. Bál jsem se, že jejich set bude vracet zvuk k páteční "nepohodě", ale bylo to naopak. Jejich live set byl opravdu na úrovni - minimalistický deep house doprovázený syntetickými klávesovými zvuky energií přímo překypoval. Oba dostatečně navnadili publikum na headlinera festivalu, od kterého nikdo nevěděl, co má po hudební stránce čekat.

Adam Freeland! Vzpomínám na jeho set, který jsem poprvé slyšel na základní škole. Byl to takový klubový elektro break... Tento večer Adam ukázal, že se stále veze na vlně kvalitního elektra. Nenápadně si připravil laptop a začal pozvolna rozjíždět svůj příběhový set. Po chvíli jeho mixy nabraly gradace a on pomalu rozpoutal opravdový rave. Set byl nabitý elektro-breakovou energií, která nenechala posluchače ve stanu bez pohybu.

Jeho energii, kterou návštěvníci vstřebávali dál, převzal další známější DJ tohoto festivalu – Dave The Drummer. Ten začal ždímat basovou linku na tvrdší úrovni a na jeho drsnější prvky elektra, breaku a techna následně navázal krajan z královských ostrovů - 3Phazegenerator. Pro někoho možná až příliš psychedelické acid zvuky, ale plné šapitó se stále bavilo až do ranních hodin.

Po probuzení do slunné neděle v docela zajímavé poloze v mém autě jsem se šel podívat na poslední mixy tohoto festivalu. Někteří lidé posedávali a nějací vytrvalci i potancovávali u spíše už zábavných mixů, které byly ale stále na úrovni. Letos byl festival Soundfeer možná otevřen více žánrům a DJs, od kterých jsme čekali určitý druh hudby, přivezli i nečekané zvuky. Stále jsem si ale připadal, že jsem na mini festivalu, který pořádá parta přátel a velmi dobrých známých. V tom je možná jeho kouzlo a doufám, že to tak zůstane...

Miky Rizek

foto: archiv