Report z vystoupení Gold Pandy v MeetFactory od Sody

Protože se mně nepodařilo presvědčit bílého koně, aby vyběhl ze stáje, nastartoval jsem své koně pod kapotou auta a vyrazil oslavit svátek Martina do Prahy. Začátek akce byl naplánovaný na půl devátou, a tak jsem nenechal nic náhodě a ve zmíněný čas stál před MeetFactory. Hrálo se ovšem až od devíti hodin, což jsem také čekal. Vždycky se přece musí počkat na opozdilce. Skupinky lidí se trousily a trousily, až se u vchodu tvořila fronta. To bylo pro mě příjemné překvapení, protože akce neměla žádnou velkou reklamu. Navíc komu by se chtělo v neděli za podzimního deštivého dne vyrazit za kulturou?! Jen těm opravdovým fanouškům kvalitní elektronické muziky!

Jak bylo uvedeno, v devět hodin začal hrát projekt Jiřího Buriana a Tadeáše Haagera One Bit Wonder. Tvorbu obou dvou dobře znám, ale tady to bylo něco jiného. Dva šílení týpci, kteří umějí s muzikou divy. Jejich set byl plný psychedelie. Mixovali mnoho zvuků dohromady, až mně to chvílemi znělo jako jeden velký bordel. Nevěděl jsem, jakého beatu se mám chytit. Prostě šílený! Přitom byli skvěle sehraní a každý věděl přesně, kdy má přidat právě ten svůj sampl. Celkově se mně jejich set zamlouval, akorát bych někde trochu ubral - někdy méně znamená více. One Bit Wonder skončili čtvrt hodiny před desátou a Gold Panda měl začít v deset. Že by nás poté, co nás předskokani pěkně rozehřáli, čekala pauza? Už je to tak. Vše sice bylo připraveno, ale celých patnáct minut jsme s očekáváním vyhlíželi černobílého méďu.

Gold Pandu mám ve svém hledáčku už hodně dlouho. Konkrétně od vydání debutového alba "Lucky Sliner", které mělo úspěch v mnoha zemích. Jelikož Derwin neměl dost peněz na drahé desky, chodil do obchodů nakupovat do sekce "Desky z Číny" nebo "Zvuky afrických bubnů" a podobně. Ty posléze používal ve své tvorbě. Při čekání na vystoupení jsem si představoval, jak Panda svými pomalými pohyby leze ze stromu, aby nám pustil svoje zvuky. Naštěstí Derwin přišel včas, pozdravil publikum, vše mohlo začít a rovnou jsme se podívali do Brazílie. Z Brazílie do Thajska, z Thajska do Indie, Číny a dalších destinací, než jsme procestovali celý svět.  Hudba, kterou dělá, je exotická a používá v ní hodně ethno zvuků, až bych pro ni spojil dva styly - elektro a world music. Hned poznáte, jaký kout naší zeměkoule vám chtěl přiblížit.



Často píšu, že set měl tu správnou hloubku a vývoj. Tento live set jej taktéž nepostrádal, navíc měl hmatatelnou podobu. Stačilo slyšet pár tónů a hned bylo jasné, k jakému místu track patří. S jakou přesností a nápaditostí si se skladbami pohrával, to nemělo obdoby. Dlouho jsem neviděl tak živý koncert s hardwarovými mašinkami. Nebyla vteřina, aby se alespoň jedna ruka ve vzduchu nehýbala. Chvílemi jsem si říkal, že si ty ruce musí do sebe zamotat! Dnes se vidí už jen málokdy, aby producent používal výhradně hardware místo počítače. Ten Derwin používal jen na pár tracků, které by bez nich zkrátka nezahrál. Pro publikum to vypadalo rozhodně lépe, než když vystupující celou dobu kouká do počítače.



Přestože nám přijel představit nové album "Half Of Where You Live", zazněly především skladby staršího data. Nechyběly tracky jako: "You", "Brazil", "We Work Nights" nebo "If U Knew". Vystoupení nemělo chybu, akorát by takovému umělci slušel lepší zvuk. Netuším, zda to bylo špatným aparátem, nebo zvukařem, každopádně zvuk mým ušním bubínkům moc nelahodil. Možná, že podobně to měla i většina publika, která jen nehnutě postávala a moc dobře se nebavila. Nevím, zda za to mohla únava z propařeného víkendu, špatný zvuk nebo vystupující... Aplaus po každé skladbě sice následoval, ale čekal bych od takového dospělého publika větší ovace.

soda

foto: Dita Havránková