Report z ASOT 600 @ Den Bosch od Rene

Na tento víkend se už delší dobu těšila spousta příznivců kvalitní trance hudby snad ze všech koutů světa. Mezi ně patřila i naše tříčlenná posádka, která se v sobotu kolem deváté hodiny ranní vydala na příjemnou cestu směr Nizozemí. Během našeho výletu panovala ve vozidle příjemná nálada a dokonce se nám poštěstilo potkat se na jedné z českých benzínek s další českou výpravou. Po německých dálnicích se jelo opravdu parádně a nic nebránilo tomu, abychom kolem osmnácté hodiny zaparkovali v bezprostřední blízkosti místa konání. Během menší procházky jsme si našli příjemnou čínskou restauraci, kterou jsme využili k občerstvení a poté i k výměně našeho oblečení, ve kterém jsme absolvovali cestu na ASOT. Před samotnou akcí tradičně následovalo ještě pár drinků u auta. Ve stejnou chvíli ale už před hlavním vchodem začaly stát nemalé zástupy natěšených lidí. A to byl ten správný čas vyrazit a dostat se co nejrychleji a co nejdříve dopředu, projít přes důkladnou bezpečnostní prohlídku a uložit si věci do lockerboxů. A jelikož návštěva "tanečního" Nizozemska nebyla mou premiérou, směřovaly naše první kroky ihned směrem na hlavní stage, kde nás velice zajímal talentovaný Andrew Rayel.

Nádherné  skladby jako "Zeus", "Aeon Of Revenge" nebo "Musa" byly pro aktuální trance příjemným zpestřením. Tohle byla hned zkraje opravdu paráda! V sobotu se Andrew objeví i u nás v Praze a rozhodně si tohoto borce nenechám ujít. I když celý areál nabízel ještě další tři scény, rozhodli jsme se i nadále zůstat na té hlavní a poslechli jsme si známé německé duo, projekt Cosmic Gate. DJ Bossi a Nic Chagall nás nezklamali. Celý set, který v Den Boschi odehráli, byl tvořen převážně z jejich vlastní produkce a my si tak mohli vychutnat třeba krásnou "Be Your Sound" nebo "Drifting Away" v závěru. A právě po "Kosmicích" nastoupil ten, kolem kterého se točí celý koncept A State Of Trance. Armin van Buuren se opět předvedl s kvalitním vystoupením, kde nám nadělil sadu takových tanečních pecek jako "Apache" od Fisherman & Hawkins, novinku "D# Fat", na které se podílel společně s projektem W&W, dále zazněla "Humming The Lights" od projektu Gaia, nechyběl aktuální anthem "The Expedition" a na úplný závěr vokálová novinka "This Is What It Feels Like" se zpěvem Trevora Guthrieho, opět v remixu od W&W...

Po Arminovi jsem své přátele na chvíli opustila a namířila jsem na stage s označením D, kde se prezentoval projekt Tenishia. Stejně jako na Armada Night loni v listopadu mě i tady Tenishia příjemně bavil. Publikum si tak mohlo vychutnat songy jako "Brute" v mash upu s "Beautiful Things", novinku "No Saint Out Of Me" Orjana Nilsena a "Lift Off!" od W&W. Během posledního tracku jsem rychle nabrala směr stage W a bohužel jsem už neměla to štěstí. Stage W byla zcela uzavřena pro velký počet návštěvníků. O druhý set Armina jsem tedy já i velká spousta dalších lidí přišla, což bylo pro mě i pro většinu návštěvníků velkým zklamáním. Po půl hodině čekání, zda budou průběžně pouštět vždy určitý počet lidí do haly, jsem čekání vzdala a odešla jsem zpět na hlavní stage. Tady jsem si vše vynahradila poslechem obrovského talentu - Orjana Nilsena, který mě svými sety stále více baví a stále něčím překvapuje. Nechyběla tedy např. "Endymion", "Amsterdam" a  "Copperfield". Navíc vše z rukou samotného autora.

Závěr celé párty jsem měla malinko rozlétaný. Zastihla jsem část setu Solarstone, omrkla vystoupení Shoguna a na úplný závěr jsem dala přednost Marku Sherrymu. I přesto, že už to není ten Mark Sherry, co býval, tak i měkčí sety mu sedí a na závěr párty jsem rozhodně zvolila dobře. ASOT 600 The Expedition celkově hodnotím kladně. Ale přesto, že akci navštívil stejný počet lidí jako loni, tedy na 30.000 návštěvníků, trošku mě zklamala organizace nizozemských pořadatelů. Z doslechu vím, že se velká spousta lidí nedostala před hlavní pódium ani při prvním Arminově vystoupení a ochranka během celého setu dovnitř nepustila jediného dalšího člověka. A to i přesto, že po celou dobu z hlavního pódia postupně vždy někdo odcházel. Dalším problémem byly šílené fronty před hlavním vchodem, kdy někteří čekali i více jak hodinu, než se dostanou dovnitř. Vše bylo částečně způsobeno i velice důkladnou bezpečnostní prohlídkou přítomných návštěvníků a absencí dalšího vstupu do komplexu. K těmto problémům se samotná Alda Events již s politováním vyjádřila a příští rok udělají maximum pro to, aby k podobným problémům již nedocházelo. Doufám, že se pořadatelé na příští rok poučí a já zároveň děkuji své posádce za luxusně strávený víkend...

rene

foto: archiv