REPORT
Report z Bónusz Festivalu 2012 od Čéši
Rok se sešel s rokem a já se opět vypravil na cestu do hlavního města Maďarska, do města na Dunaji, do Budapešti. Kdo by také odolal jménům, která se tentokrát na tomto indoor festivalu měla představit. Spousta skvělé muziky za tak málo pěněz, to je přesně Bónusz Festival, který se opět konal v HungExpo v tomto zajímavém městě. Tentokrát se nalákalo o několik přátel víc a my si společně mohli užívat atmosféru města i hudebních orgií...
Dvakrát do Dunaje nevstoupíš!
Naplánovali jsme si to skvěle a díky velmi hodným lidem jsme si to i skvěle nechali zařídit. Postele v hotelu, nedaleko výstaviště, lidově řečeno "za pusinku" nás očekávaly již v pátek, a my se tak mohli v klidu a v pohodě připravit nejen na festival samotný, ale i na procházky tímto městem. Budapešť je hezká, zajímavá a plná kontrastů. Dominanta v podobě obrovského Dunaje protékajícím skrze Budu a Pešť opravdu stojí za shlédnutí, ale naším hlavním cílem byl festival elektronické scény, který si za svou dobu konání vytvořil již relativně silnou pozici ve výčtu všech těch zahraničních mejdanů. Do karet mu hraje nejen příznivá vzdálenost z Prahy či Brna, ale hlavně cena a podmínky, které tam na vás čekají. :)
Bude to tentokrát bez front?
Sobota nám utekla velmi rychle. Procházkou jsme se sice utahali, ale v prostředí nás samotných a příjemných podmínek na hotelu jsme se všichni naladili na tu správnou notu a ladili si nejen příjemnou muziku, ale i pocity z toho všeho tady. Velmi příjemně na nás působilo rodinné zázemí hotelu, ale i vědomí toho, že je celý obsazen lidmi, kteří jdou za jedním cílem, za kvalitní hudbou a zážitky. :) Vyrazili jsme po desáté večerní, z minulosti jsem totiž věděl, že se před vchodem tvoří fronty, jelikož se tu musí projít několikanásobnou kontrolou, což je ale dle mého naprosto v pořádku. Přišel jsem o něco dříve než zbytek skupinky, mám přeci jen svižnější krok a moc nemluvím. Po chvíli jsme však všichni společně čekali, až nás prošacují a pustí do dalšího koridoru na kontrolu on-line zakoupených vstupenek, které jsou na jméno a stačí tudíž jen nascanovat a mejdan pro vás může začít...
Nemtudom maďarom...
Hrozně málo lidí v Maďarsku mluví anglicky, což může být někdy problém, ale většinou se řídíte holým rozumem a nebo davem. Šli jsme si odložit do šatny, do kterých nás směřovali lidé s cedulkami. Bylo to vyřízeno raz dva a my tak měli další úkol. Tím úkolem bylo rozměnění si forintů, maďarské měny, na žetony. Už z informačního letáku bylo jasné, že mění minimálně 1.000 forintů, což je 5 žetonů a odpovídá to cca 100 Kč. Bohužel už se nikde nepsalo, že berou jen násobky tisíce, tudíž já se svými 1.600 forinty neuspěl. Díky za kamaráda, kterému jsem mohl přihodit těch pár "drobných" a odebrat si další 3 žetony... Cenová politika tohoto roku byla o něco vyšší než ta minulá, zdá se mi, ale i tak to vycházelo nastejno jako u nás... Coca Cola 3 žetony, voda 2, Heineken půllitrová plechovka 3, atd.
Hot X jako pán domácí!
Prvním hrajícím v době, kdy jsme se dostali do hlavního sálu Burn Areny, byl maďarský spolupořadatel tohoto mejdanu, DJ Hot X, kterého jsme měli čest slyšet už i u nás v klubu Touster. Tento maďarský DJ se velmi hodí do halového prostředí! Jeho techno je šlapavé, dunivé a pro dav naprosto ideální. V tuto chvíli zde bylo již několik tisíc lidí a pomalu se tu začínala kumulovat ta správná atmosféra... Po HotXovi se za DJský pult postavila dvojice Slam. Tyto dva pány jsem nikdy neměl tu čest slyšet, a bylo to pro mě velké a příjemné překvapení. Šlapavé tracky nás všechny naladily na tu správnou notu a kolem sebe jsme viděli jen samé usměvavé tváře. Dokonce se mi podařilo, i když jsem byl v první řadě osamocen, poznat super skupinku ze Slovenska a tímto ji tedy zdravím! :) Užívali jsme si to tam všichni na jedničku a to nás to nejlepší teprve čekalo...
Také jsem si zašel něco koupit k pití a projít si zbytek areálu a hal. Nikde však nehráli tak, abych na místě zůstal déle jak pár minut. Jen se ohřát po tom chladném přeběhnutí venkem a opět zpátky do hlavní Burn Areny. V tuto chvíli už nebylo tak snadné prorazit si tam cestu, jelikož tempo pomalu a jistě udával pan Loco Dice. Chlapík si umí zahrát s efekty, ale chvilkami a to především ke konci svého setu pomalu a jistě nudil. Stál jsem na místě, pak chvíli tančil a najedou si uvědomil: "ty jo, vždyť on už hraje tu smyčku dokola tak patnáct minut..." Pak opět nějaké beaty, ale úplně bez basů. Byl to zajímavý set - nebyl špatný, ale rozhodně ne tak taneční, jak by se slušelo na vývoj večera. Půdu pro hlavní hvězdu tedy nechal celkem nezoranou, ale tím lépe, protože pan Richie Hawtin mohl rýt a rozsévat, jak jemu bylo libo...
Richie je bůh, nebo je bůh Richie?
A že mu bylo libo, o tom není pochyb. Hala upadla do nádherného temna. Světla skoro zhasla a světelné hlavy vytvořily jen takové krásné sloupořadí. Projekce se rozjížděla pozvolna a Richie si z davu vzal plachtu s nápisem "Enter" a velkým černým puntíkem, kterou si zavěsil před svůj pult. Jeho stříbrný laptop, který tento puntík měl také, začal pracovat na sto procent. Tak jako Richie, protože on na míň procent nehraje... Bylo to nádherné, svižné a úderné moderní techno! Tančili jsme, lidé kolem mě šíleli, přátelé v zádech mi dodávali pocit, že i tady jsem skoro doma. Nebál jsem se, naslouchal a s rukou nahoře tančil, tančil tak jako ostatní. Projekce i světla pracovaly v režimu temna tak, jak se to hodilo nejvíce. Richieho set nenudil ani na chvíli, šlapal od začátku do konce, bylo to surové, mělo to spád a mělo to hlavně myšlenku. Hrál si s efekty, každý track byl o směsici zvuků, bylo to, jako by právě vařili dohromady u jednoho pultu pánové Gordon Ramsey a Jamie Oliver. Jeho menu bylo plné zvratů, úžasných pasáží a taneční omáčky...
Chris nejvíc a nikdy jinak!
Děkujeme, bylo to super, ale i přes to všechno Richie, pro mě byl dnes jedničkou Chris Liebing. Tenhle pán, to je mág! Opravdový mág, protože ten si celé menu, které Richie uvařil, vzal a rozložil ho na několik kousků, přidal několik dalších ingrediencí a spojil to v dokonalou souhru zvuků, beatů a prostě všeho. Nevím, jaká slova použít k vyjádření toho posledního, co jsem slyšel, toho, co mě uspokojilo natolik, že už jsem pak mohl spokojeně a šťastně odejít na hotel, ale kdybych napsal něco ve stylu: "jooo, achhhh, oooo..." bylo by to asi nejjednodušší. :)
Hrozně moc se však ale také těším na Chrise do Brna a doufám, že předvede alespoň poloviční výkon toho, co tady, to bych tam asi opět stál, tančil a v Brně zbořil první řadu! Co mě trošku mrzelo, bylo to, že jsem neslyšel Jay Lumena... Těšil jsem se na něj moc, ale dostal velmi pozdní čas a navíc, bohužel nesmyslnou délku setu, pouhopouhou půlhodinu - to nemělo ani cenu tam čekat, tudíž si ho vynahradím v klubu Mecce začátkem listopadu. :) Co říci závěrem? Asi ani nic, jen doporučení: "Lidi, nemusíte mít extra moc peněz a můžete zajet na super festival. Doma je doma, ale tam venku, venku můžete říkat sprostý slova a nikdo vám nebude rozumět, takže si klidně zařvěte: "kurva joooo, Richie!" Krásný protančený podzim všem...
čéša