Report z koncertu Vegetable Orchestra od Myclicka

Tak ještě zhltnout knedlíky se zelím, se zelím kyselým a jde se!

A už zase ta otázka padla. "Jdeš ve čtvrtek do Akráče na tu zeleninu?" Každý věděl, vo co go... Tohle PRko se prostě dělá úplně samo. Nemusíte vařit z vody, v té už vám totiž plave zelenina a čeká na omytí! Ale opravdu se dá na tyhle dary země smysluplně hrát? Zatím to chce trpělivost. Prostor před slavnými Rakušany, kterým hned tak někdo nemůže konkurovat, vyfasovala totiž domácí kapela - nebo chcete-li tak módně - projekt DVA. Pouhé DVĚ minuty po osmé a sál už je přitom úctyhodně nahuštěný, sem se snad sjeli zelináři z celé republiky, aby na vlastní oči viděli, jak se hraje na to, co se u nich v regále povaluje. Hotová Země živitelka! Název klamal, i když ne zas tak úplně. Na pódiu sice byli TŘI, ale Magdalena Hrubá z dalšího dua 2M zcela vpravo pouze na návštěvě. To ona se starala o to, aby plátno nezůstalo tak nudně bílé a věřte nebo ne, k ruce jí byl jen a pouze Meotar, který se snad v dnešní počítačové době ještě stále na školách používá. Přitom stačí tak málo! Do skleněné misky nalijete vodu, tu položíte na ozářenou plochu, drobně do ní šťoucháte a hned máte po zvětšení z těch drobných vlnek hladinu rybníka, který tak nádherně uklidňuje...

Přestaňte chvíli přemýšlet, bavte se. S DVA!

I na ty důvěrně známé průhledné slídové fólie došlo a tak se tu ukázali třeba i fixou nakreslení tučňáci, pro efekt je paní majitelka čas od času pomalu zakrývala a znovu odkrývala pod plentu – jen ať si každý rozehraje tu svou fantazii. Krize se zřejmě dotkla i tohoto odvětví a zatímco ti nejlepší a nejdražší videoprojektanti oblékají omšelé fasády domů alespoň na chvilku do nových slušivých kabátků, jde to i takhle a víte přitom moc dobře, jak je to s tou jednoduchostí... Zatímco "HE" teď seděl se španělkou na židličce, "SHE" nechal neomaleně stát, ale ruku na srdce, nehraje se na to ságo vestoje přeci jen lépe? Pokud jste se snad s touhle dvojkou ještě doteď nesetkali, rozhodně od nich nečekejte hluboké myšlenky, náročná sóla propracovaná do posledního detailu, ani táhlé árie, které budou brát dech a pronikat až do morku kostí. Ne, nic takového! HE a SHE chtějí především bavit a za krátkou dobu jejich působení už stihli pobavit i velkou část Evropy. Chystejte se spíše na varieté s naprosto originálním programem, v němž se dostane také na jukebox, exotika na vás dýchne s jazykem, kterému rozumí opravdu jen ta SHE a pokud jste stylově vyhranění, pak věřte, že i na vás se dostane. Tohle je totiž od každého trochu a absolutně nemáte šanci odhadnout, co si v příštích okamžicích "THEY" zamanou...

Kdepak asi ti Rakušáci nakoupili?

Kupříkladu divoké Harom Kerom byste balkánský původ až příliš snadno uvěřili a tušili za ní celý orchestr muzikantů a když po té spleti neidentifikovatelných slovíček konečně uslyšíte tu trochu komplikovanější rýmovačku: "Balaton, telefon, saxofon, diktafon, monitor, mikrofon, magnetofon," tohle nelze přejít bez úsměvu! Takže takhle nějak. :) K mé velké smůle jsem však dorazil na poslední chvíli a více než tří skladeb jsem se od těchto předskokanů nedočkal - vždyť víte, jak rychle se zelenina kazí a v zákulisí už bylo zřejmě všechno očištěno, oškrábáno, oloupáno a vydlabáno. Teď už jen po těch dvou respektive třech uklidit pracoviště, do půlkruhu k deseti mikrofonům rozmístit deset židliček, je pár minut před půl devátou a oni už se hrnou na pódium. Někdo má své nástroje naskládané v papírové přepravce, jinému nečouhá sláma z bot, ale pórek z tašky, další pro efekt točí nějakým kořenovým inštrumentem s bujnou natí nad hlavou, to je panečku nástup, to se jen tak nevidí! :) Masožrouti ani milovníci ovoce se tentokrát nedostavili a tak musel být balkón uzavřen, zeleninoví labužníci teď v obstojně zaplněném sále postoupili automaticky o několik kroků kupředu. Každý to chce vidět na vlastní oči, každý to chce slyšet na vlastní uši a kdo ví, jak citlivé ty mikrofony nakonec budou... Hned na úvod obrýlený muž vpravo povstal a vysvětlil nám, jak to vlastně před koncertem v daném městě vypadá. Nejprve je třeba pečlivě si vybrat v příslušném zelinářství dobré a čerstvé suroviny, protože jenom tak může být koncert realizován. To máte jako s rozladěnou kytarou...

Sáhni po tom, v čem jsi dobrý!

Takto se ke slovu dostal postupně každý z nich, vždy jen vysvětlil, jaký kus nám v následujících minutách přehrají, případně přihodil nějakou tu veselou historku z natáčení a po krátkém soustředění a seřízení nástrojů se pustili do díla. Jsou slavní a výjimeční, ale když pomineme různé taneční remixy, kterých se zejména od uznávaných minimalistů dočkali, na svém kontě mají pouze jedno jediné album - Automate. A úplně to stačí! Právě z něho, naštěstí ve zcela jiném pořadí, veškerý repertoár pocházel. A stejně jako v klasickém orchestru pak měli své role rozdělené – někdo si rozuměl víc s mrkvičkou, další udržel rytmus s dýní či s lilkem, jiný uměl o sebe přepychově třít nasliněný pórek, pak tu byl mistr na rytmické ukroucení nati, přes uschlé cibulové slupky zase další expert a co skladba, to jiný šálek čaje. Nebo snad kotlík polévky? Navíc byli i patřičně vynalézaví a uměli improvizovat. Jak nás jedna z dam po pár minutách poučila, aby ta "její" skladba náležitě vyzněla, je třeba nejprve vydlabat křen a následně do něho nalít vodu. Jenže... Co dělat, když vám zrovna křen nejede a máte k němu spíše odpor? Jednoduše sáhnete po mrkvičce a vyrobíte si tak slušivou oranžovou náhražku. Není to sice úplně ono, ale dá se. :) Teď už jen stačí přiložit nový nástroj k ústům a fouknout. Věru příjemně jí to bublalo! A když jsme u těch chutí a nechutí...

Tak bass drum bychom měli, ale co hajtka?

Tentokrát se éterem nad tím štiplavým cigaretovým kouřem zcela nezvykle linula také silná vůně zpracovávané zeleniny a tak není divu, že tu občas někdo do naprostého ticha kýchnul - ach ty alergie! :( Jak známo, bez pořádného bicího diktátu se žádná pořádná kapela neobejde a kopák od dýně byl skvělý a opravdu věrný, stejně jako klapající podélně naříznuté lilky. To s přírodním činelem to zase tak jednoduché není... Nejdříve musíte na tom vašem políčku vypěstovat co největší fazole a pečlivě je sušit a sušit, dokud nejsou jako troud. Pak je zabalíte do síťky, vezmete dřevěnou paličku, tedy spíše stylově vařečku, a to to cinká, to to chrastí, panečku! Nádherně znělými se ukázaly také mrkvové xylofony, které obsluhovali hned dva Vídeňáci, úsměvy tu vzbuzovaly různé důmyslné píšťaly z okurek s paprikovým trychtýřem a také housle z pórku tu vykouzlily ty neméně důležité tóny vysoké... Stále bylo na co koukat, stále ani na minutku nenudili, stále překvapovali i svými téměř až divadelními vsuvkami. Pravda, ať už to byl ten příjemný a zároveň přírodní minimalový kus či lehce industriální detroitské techno a nebo parafráze na klasiku od Kraftwerk – Radioaktivität, všechno to bylo i s těmito zeleninovými komponenty až příliš přesné, teď nastal ten správný čas pro divočinu, ten správný čas pro poctivý krautrock! Jak na něj?

Když krautrock, tak jedině se zelím!

Jednoduše popadnete hlávky prvotřídního zelí a kapusty, na jejich citlivá místa připíchnete mikrofony a dáte se po vzoru všech těch mániček do týrání nástrojů. Pevně je svíráte, prsty drhnete a hnětete, až třísky létají na všechny strany, čas od času je přiblížíte k odposlechu, aby si také prošly královstvím zpětné vazby, to byla ale paseka, to byl ale hluk! Svých pět minut slávy si však užil také pórek... Také tento druh zeleniny z čeledi česnekovitých byl teď vybaven mikrofonní klipsnou a dva jeho exempláře muž a žena souběžně přikládali k otáčejícímu se gramofonu... Ne, nenahrazoval tu drahou přenosku, to by byl přímo revoluční objev, oni ho se soustředěným výrazem přikládali na bok rotujícího talíře a ve spojení s těmi vystouplými kolečky si takto vyráběli vodící linku do další skladby. O něco později tu v pravicích jednotliví hráči třímali vrtačky s regulovatelnými otáčkami, na nichž se teď protáčela různá kořenová zelenina a následně rytmicky narážela na překážky v cestě. V závěru jejich poutavého listování encyklopedií stylů dva členové náhle vstali, doběhli do pravého rohu pódia a po skluzavce, která se kdysi používala třeba na dopravení melounů z náklaďáku přímo do obchodu, teď za všeobecného veselí z pytlů sypali nějaké ty fazole a kilogramy cibule, až diváci v prvních řadách s vřískotem uskakovali. Inu slušná kakofonie! :)

"Nedal by si někdo z panstva pravou rakouskou polévku?"

Tak nakonec do půl desáté nám takto vyhrávali, ani o přídavek jsme nepřišli, poděkování se dočkal také jejich zvukař (ano, nazvučil všechnu tu dobrotu vážně přepychově) a také Petra Ludvíková coby šéfka projektu EuroConnections za to, jak hezky se tu o ně postarala. A pak? Umyjte si ruce, už se nese na stůl! Co? Polévka přece, ze všech těch nástrojů, z nichž odehráli své předchozí vystoupení... Kdepak, to byl jen vtip, jak přiznal poslední z konferenciérů tohoto spektáklu. Dámy ji teď z obrovského hrnce rozlévaly trošku pálivější a mastnější do plastových mističek, ti ostatní využili volného času a v už rozsvíceném sále v jakémsi improvizovaném workshopu ochotně odpovídali na veškeré zeleninové dotazy. Rýsují se snad už teď nějací následovníci? Někdo si z vydařených koncertů nosí domů na památku paličky, jiný trsátka, odtud se odnášela mrkev, kapusta, salátek a ti největší svalovci se dokonce táhli s dýní. Pravda, Halloween je takřka za dveřmi a tenhle buben určitě najde své využití. Až teď si uvědomuji, že se vůbec nedostalo na mé oblíbené melouny. Jakpak se na ně asi tak hraje? Tak třeba příště s nějakým melounostepem... :) A do té doby nezapomeňte poslouchat zeleninu, je zdravá!

foto: milo milo@partylife.cz