REPORT
Čtenářský report ze Svojšic od Maii a Petra
Na party ve Svojšicích jsme se náležitě těšili, nejenže to byl náš první letošní openair, ale noc plná techna nás prostě lákala. Vyrazili jsem vlakem do Pardubic a odtamtud kyvadlovou až na místo.
První co nás zarazilo, byl zvuk. Rval nám uši. Byl bolestivý, vzpomínali jsme na naše tekno léta na Harfě a litovali tamějších hlášek, že je to moc nahlas. Scházíme dolů, zvuk stále zesiluje a beaty vydávající praskavý zvuk nás zahání k jungle stage (kde je zvuk v pohodě) a k barům. Tady je naše překvapení milé, na barech to funguje skvěle a tak během pár minut odcházíme zpět do ohlušujícího kotle. Hudba nám doslova natřásá tělo. IGNITION TECHNICIAN hraje dle nás poněkud zmateně a jeho melodie skáčou jak sedmimílové boty. Asi po hodině přichází RUMENIGE a s ním nám připadá i zvuk trochu smířlivější (nebo už jsme si zvykli…). Začíná znít pravidelné bušení beatů a máme pocit, že nás zvuk přestává porcovat. S příchodem pořádného techna se kolem nás začíná objevovat pár "pohádkových bytostí", ne vždy na festácích k vidění. Techno si prostě žije svým životem.
Na chvíli opouštíme hlavní stage a vydáváme se do Red Zone. Přicházíme, když se rozjíždí set Chrise Sadlera. Přemýšlíme, jestli je stan větší nebo jestli nám magický Sadlerův set navozuje takové pocity.
Meditujeme nad tím čím uspokojit naše rozmazlené ušní bubínky. Rumenige je sice uspokojuje, ale zvukově nás láká spíž poklidnější Red Zone. Naše pobíhání po areálu zastavuje Christian Varela, jeho hraní nás ohromuje zatím nejvíc (aby taky ne, když přijel jako hlavní hvězda). Bohužel v půlce jeho hraní začínáme mít pocit, že set je víceméně stejný. Po Varelovi přicházejí v průběhu noci ještě dj Surgeon, Boss a Lord Space a my trávíme zbytek noci v pařícím kotli na hlavní stagei. Hudba se nám slévá v jedno, a ač je techno dobré a mě se líbí, je stále monotónní a to si myslíme být nemuselo.
Z párty odcházíme asi hoďku před koncem na místo, odkud by nás měl bus odvézt zpět. Tam se ale dozvídáme, že odjezdy jsou přesunuty k hlavní bráně areálu a tak obcházíme celou vesničku zase zpět, kde nám autobus odjíždí před očima. Po půlhodině čekání se ocitáme na sedačce busu, ve chvíli kdy areál utichl a festival končí.
Shrnutí? Překvapila nás mile organizace, bohužel k ránu začalo docházet pití a to pokládáme na tanečním festivalu za znepokojující, stejně jako ohlušující zvuk na počátku. My jsme si festival užili naplno. Je fakt, že pár lidí, co s námi úplně nesouhlasili, se našlo. Bohužel i my při zpětném ohlédnutí si kvalitou festivalu zcela jisti nejsme. Snad se těch pár chybiček do příště vypiluje. Hudbu ani organizaci neovlivníme, ale víme, že cestu ovlivnit můžeme a určitě si vezmeme auto:).
