REPORT

 

Report z Citadely

Poslední dobou je to nějak s brněnskými halovkami zakleté. Na poslední Orion Hall se stala smutná tragédie, Apokalypsa je kapitola sama pro sebe a Citadela – Vertigo, na kterou jsem se byl tento pátek podívat, také nezůstala se skandálky pozadu. Co zamrzí víc, že to byla podle všeho poslední Citadela svého druhu.

 
O tom, že se na Citadelu rozjedu z Prahy do Brna podívat nerozhodl fakt, že to je Citadela poslední, ale hlavně za to může zajímavý line-up, který byl pro clubbery přichystán. Na 1. stagei belgické duo Filterheadz, brazilská hvězdička Renato Cohen, či italský Markantonio a na 2. slovenské duo Haverlík a Tkáč a další DJs včetně Martina Grednera, Leo Lycry či Dave Fishe aka David Rybář. Bohužel první skandál byl na spadnutí. Pár hodin před začátkem Citadely se na internetu objevily zprávy o tom, že progressive stage je po rekonstrukci stále ve špatném stavu a že tedy otevřena nebude a hlavní hvězdy se přesunou do programu hlavní, techno stage. Nakonec to stejně bylo jen duo Haverlík a Tkáč. Tyto informace následovaly zpochybňující názory, které tvrdily, že za vše mohou nízké předprodeje a celkový nezájem lidí o tuto akci. Nikde jsem nečetl žádné oficiální prohlášení, ani na oficiálních stránkách Citadely se žádná doplňující tiskovka neobjevila a tudíž, i z pohledu toho, jak to vypadalo přímo na místě, v Boby centru, se také přikláním k názoru, že za vše mohl fakt, že lidí moc tento večer nepřijde. Nevím jak to přijde vám, ale na mě docela slušný podraz. No a to, že jde o úplně poslední Citadelu, ve mně utvrdilo názor, že pánům promotérům v Brně asi moc o lidi nejde, ale spíše se zajímají hlavně o peníze. Jsem sám zvědavý, zda se někde dříve či později nějaké prohlášení lidí okolo Citadely objeví.

Štěstí, že přibližně dvě tisícovky lidí šlo hlavně za muzikou a tak nakonec dorazili a hlavní stage Boby centra docela slušně zaplnili. Možná by bylo zajímavé sledovat, co by se stalo, kdyby ani tito rozhodlí lidé s lístkem nakonec rozzuřeni nepřišli. To by možná nefungovalo víc věcí, než v pátek nakonec fungovalo. No ale i tak toho nebylo mnoho.

Do víru dění jsem dorazil krátce po desáté hodině a překvapilo mě, že tak třetina parketu už docela slušně žila. Po zaposlouchání se do setu BB Mikea se nebylo ani příliš čemu divit. Hrál energicky, přesně a poměrně tvrdě, přesto s notnou dávkou citu. Byl ještě čas na obhlédnutí terénu, tak jsem se vydal kouknout na bary a vůbec na zázemí Boby centra.

Je fakt, že jsem tyto místa navštívil poprvé v životě a tak nevím, co je standardem a co ne na Citadele. I tak jsem ale byl z prostor a nabídky služeb mile překvapen. Bary byly šikovně rozmístěny po celé, členité hale, takže nikdy k nim nebylo daleko. Nechyběly ani stánky s jídlem, kdy jste si mohli nabídnout grilované uzeniny a to vše za slušné ceny. Samozřejmostí byly stánky s oblečením, deskami a různé info koutky a již tradiční místa, které prostě na většině větších parties nikdy nechybí. Záchody byly po celou noc vcelku čisté a dokonce se u nich ani netvořily fronty, přitom jich tu nebylo ani tak hodně a určitě bych si jich dokázal představit o něco víc. Šatna velká, vstup bez tlačenic, prostě hned od začátku jsem měl dobrý pocit a na chybějící progressive stage jsem úplně zapomněl. Teda aspoň zatím.

Přesně úderem půl jedenácté utnul BB Mike svou poslední hrající desku a na chvíli nastalo ticho. Za mixážní pult, gramofony a různé mašinky se postavili Tomáš Haverlík a Rasti Tkáč a spustili své intro plné kosmických zvuků a ploch, které lidi naprosto nažhavilo. Potom už rozjeli hodinku svého času a že jim to pěkně šlo od ruky. Rozehráli tranceovou show, jakou jsem už dlouho nezažil a úplně s přehledem se dokázali oprostit od zbytečných a trapných výletů do kýčovitých tranceových poloh, jaké jsou teď ve světě hojně obdivovány. Pusu jsem měl otevřenou široce a moje tělo nešlo zastavit. Jedinou vadu to mělo na kráse. Přesně tu vadu, o které jsem psal už na začátku – zavřená progressive stage. Ať hráli Haverlík s Tkáčem sebelíp, mezi BB Mikea a pak třeba Filterheadz se to úplně moc nehodilo a mnoha lidem to také příliš nesedlo a bavil se hlavně fanklub tohoto slovenského dua. Škoda no. Na druhou stranu je ale pravda, že být opravdu ty dvě pódia otevřené, tak na obou z nich bude poměrně prázdno a atmosféra by se neměla ani šanci pořádně vytvořit. Takhle alespoň byla šance na slušný mejdan. Ještě musím oba pány pochválit za komunikaci s lidmi. Nebyli jediní,ale skoro jediní, kdo si muziku dokázali užít, podporovat clubbery před sebou a ještě odehrát precizní set.

Dle line-upu měli hned nastoupit Filterheadz, ale co jsem se doslechl, zapomněli snad na hotelovém pokoji nějaké věci, takže asi třičtvrtěhodinový volný prostor zaplnil nějaký náhradní DJ, o němž nikdo nic nevěděl. Dle mých informací pocházel z Bulharska, ale jeho jména nebo důvodu přítomnosti jsem se nedopátral. No ale nakonec mě to ani nemrzí, protože to bylo naprosto děsné, co předvedl. Nevím, jestli si všiml, že Boby centrum je plné lidí, nebo jestli opravdu byl DJem a jen si tak neříkal ze srandy. Každopádně pustit několikaminutovou desku, kde se vůbec nic zajímavého neděje a defacto na ní je pouze dunivý beat a pár činelů, to je vážně na vypískání a také se tak stalo. Našemu Bulharovi, jak mu tedy říkám, to ale nevadilo. Nechal desku deskou a v klidu se vzadu bavil se svými kamarády. Už toho na mě začínalo být poněkud moc, v tom ale k DJskému vybavení přistoupili jistí dva pánové…

…ano, Filterheadz. Bulhar si sbalil tu svou "jednu desku" a odkráčel. Filterheadz si ještě nedokázali dobýt tu skvělou pověst mezi clubbery, jaká by jim určitě měla patřit. Mají na svém kontě asi tři obrovské hity, ale mnoho se o nich neví. Kdo jste na Citadele nebyl, věřte, že jste o hodně přišli a pokud byste je rádi poznali blíže, zkuste si pořídit jejich mixovanou kompilaci Tribalicious. Od samého začátku se Filterheadz zcela ponořili do své práce a ohromně si jí užívali. Skákali, tancovali, bavili se a hlavně všechnu tu radost přenášeli i na lidi okolo. Z celých těch 75 minut jejich hraní (bohužel kratší, než bylo ohlášeno) nepřišla ani na milisekundu chvíle, kdybyste se měli čas nudit, nebo si dojít na bar či na záchod. Hráli od tranceu přes progressive po groovy techno. Nejvíc však převládal velmi rychlý a ostře řezaný progressive sound. Co mě docela mrzelo byl fakt, že nejela jak videoprojekce, tak lasery, které by tu skvělou atmosféru ještě více podtrhly a sečetly. Ačkoliv to bylo od pořadatele slíbeno a Filterheadz k té laserové a světelné show přímo vybízeli, bohužel se nic nestalo. Světla ale musím pochválit, byly přesné a bylo jich hodně.

Nastala doba okolo půl druhé ráno a Filterheadz střídal za bouřlivých ovací další DJ. Těm ovacím se nedá divit. Filterheadz na závěr zahráli ověřené pecky. La La Land od Green Velveta v jejich vynikajícím remixu a na úplný závěr jejich nejslavnější Yimanyu. Ten DJ, co je střídal se ale o také tak vřelé přivítání vůbec nemusel bát. Renato Cohen, byť autor především hitu Pontapé, sliboval taktéž strhující jízdu a jsem rád, že nezůstalo jen u toho "autor hitu Pontapé", ale že se mu od teď může říkat i "skvělý DJ". Cohen to tedy rozjel v rytmu barvitého a rozmanitého techna. Nehrál ani tak tvrdě, jako spíše zábavně a to se mu hodně vyplatilo. Když dovedl lidi uprostřed svého setu k vrcholu právě při jeho skladbě Pontapé, myslel jsem, že Boby centrum spadne a konečně se tak bude moct pořadatel vymlouvat na špatný technický stav. Škoda jen, že Renato Cohen už není takový showman a po většinu času byl zahleděn na svůj pracovní stůl. Ale naštěstí, že je tak skvělý DJ, že i bez větší komunikace s lidmi přesně dokáže odhadnout, co právě chtějí slyšet.

Úderem třetí hodiny ranní přišlo na řadu další střídání stráží. Renato Cohen se proměnil v Markantonia a ten dál pokračoval v našláplé techno jízdě, kterou ještě více vybrousil a hlavně přitvrdil. Lidí na parketu značně ubylo a hodně jich posedávalo na členitých terasách Boby Centra u stolečků, přesto si ale Markantonio mohl ještě užívat pocit, že hraje pro dav. I když ani on se příliš před sebe nedíval.

Po čtvrté hodině ranní byly jasné dvě věci. Že za dvě hodinky je konec a že nás ještě čekají dva čeští zástupci, Lucca a Orbith. Úderem páté hodiny ranní nebyla jasná vůbec žádná věc. Lucca dohrála svůj standardně výborný set, kdy ještě vyždímala z tancechtivých clubberů poslední známky života a pak přišlo to, co nikdo pořádně nepochopil. Rozsvícení světel, odpojování aparatur a značně naddimenzovaný křik partypeople uvnitř Boby centra. Nic se ovšem nestalo a další skandálek byl na světě. Šetřilo se vážně všude, kde se šetřit mohlo a tak k zavřené progressive stagei a nefungujícímu laseru a videoprojekci se ještě přidal konec celé party už v pět hodin.

Jedno je jisté, na éru Citadel a hlavně na tu poslední se nezapomene. Ať už z hlediska výborného hudebního osazení, tak už z hlediska nepochopitelných a smutných zásahů do organizace celé party. Ale i přesto mě nezbývá na závěr přeci jen chválit. A to hlavně za naprosto dokonalý a čistý zvuk, jaký jsem už hodně dlouho neslyšel. To se ani nedá vyjádřit slovy, jak byl prima. A možná mi dáte za pravdu: co je víc? Skvělá muzika ve skvělém zvuku zabalená do neuvěřitelné zábavy anebo nefungující laser a videoprojekce, která nakonec té skvělé zábavě na kráse neubrala… No a ten o hodinu posunutý konec, bohužel tím špatným směrem, to už je prostě varování pro ostatní promotéry, že takhle se to rozhodně nedělá.

+ Skvělý zvuk
+ Filterheadz, Renato Cohen, Haverlík a Tkáč a spol.
+ tanečníci přímo pod DJem
+ atmosféra vytvořená navzdory všem mínusům

- uzavřená progressive stage
- konec o hodinu dříve
- nefungující a přesto slíbený laser a videoprojekce
- tajemný bulharský DJ (kdo ví, odkud vůbec byl)

Celkové hodnocení: 69%
 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016